Skymap

20. února 2017 v 20:02 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Někde zaslechl, že hvězdy zaznamenávají vaši minulost. Že mezi zářícími body rozeznáte obrazy uplynulých událostí. Usínání pod noční oblohou pro něj stalo běžným. Tábořil většinou na vyvýšených místech, ať už v korunách stromu nebo na strmém skalisku, čisto pro jistotu. I když se nyní svět tvářil nevinně jako nemluvně a sen o míru se stal skutečností, nikdy podle něj nebylo ostražitosti dostatek. Někde něco ještě určitě číhá, nevěřil, že by zlo ze světa vymizelo tak snadno. Kult bohyně ještě přetrvává, tím si byl jistý. Kde, ale, netušil. Jeho novým posláním bylo zjistit to. A zničit to. Aby splatil svůj dluh.

Přespával pod hvězdami, ale na svých osamělých cestách od nich vždy odvracel tvář. Prý se v nich odráží minulost. Pamatuje si to správně? Tak či onak, vzpomínky na minulost se snažil vybavovat si jen do té míry, aby neovlivňovaly jeho každodenní náladu. Tolik křivd, tolik napáchaného zla, a to všechno jeho rukou. Nechtěl se na tu vyčítavou tmavou pokrývku dívat, pokud by tam znovu uviděl svoje zločiny. Raději odvracel tvář k půdě, za horizont, kamkoliv jinam. Jen aby ho opět nedostihly výčitky svědomí.


"Sasuke-kun, podívej se na oblohu! Nádhera, tolik hvězd…" hodně času uběhlo a ona ho konečně zlomila. Vzal ji sebou na cesty a musel přiznat, že bylo mnohem příjemnější mít v chladných večerech společnost. Její neustálé štěbetání bylo otravné, ale už si nedokázal představit, že by fungoval bez něj. Čišela z ní radost a on to zbožňoval. "Slyšela jsem, že v nich člověk může vyčíst, co ho ještě čeká."
"Budoucnost?" ještě před chvílí rozbaloval jejich spacáky, ale teď už zaujal místo po jejím boku a poslouchal. Že by si on to pořekadlo zapamatoval špatně?
"Ano, přesně tak… Je to ve hvězdách, to ti někdo poví pokaždé když je budoucnost nejistá. Strašně ráda bych v nich uměla číst… podívej, tamhle to souhvězdí vypadá jako dům! Asi to znamená, že až se vrátíme do Konohy, pořídíme si domek. Vždycky jsem chtěla starat se o zahradu a o Vánocích zdobit okapy světélky. Život v bytě je tak svazující, nemyslíš?" zaujatě ji sledoval. Vesele povídala s hlavou zakloněnou a oči jí mapovaly noční oblohu. Tolik hvězd. Tolik možností.

"Proč se nepodíváš, nechceš snad vědět svou budoucnost?" pořád od ní neodvracel zrak. Zrudla.
"Má budoucnost teď sedí vedle mne." Rty se jí roztáhly do úsměvu a on jí ho nemohl neoplatit. Netřeba hvězd, aby odhadl svůj osud - dívka, co ho vždy milovala. Sakura.

drabble 400 slov. SasuSaku fest 2017. Den 7. Prompt: The Past
Na to téma jsem mohla napsat vpodstatě cokoliv a takhle jsem to obbruslila :D Upřímně, strašně se mi líbil ten obrázek co jsme dala na úvodku, tak jsem chtěla tak nějak skákat kolem něj s "příběhem" - dá-li se vůbec drabble nazývat příběh. HVĚZDIČKY a KOMENTÁŘE budou vítány :) (hlavně ty komentáře ;) )
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 21. února 2017 v 21:01 | Reagovat

Jéé, to je strašně krásné :)

2 Ayu Ayu | 24. února 2017 v 23:10 | Reagovat

Veľmi milé :)

3 Katty Katty | 28. února 2017 v 21:05 | Reagovat

Krásné, zlepšuješ mi večer :)

4 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 16. dubna 2017 v 12:43 | Reagovat

Táto poviedka je jednoducho nádherná ^^ Myslím, že odteraz patrí k mojim obľúbeným od teba ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.