Selfish

24. února 2017 v 2:24 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Proč máte zájem o tuto práci?" nervozita jí dýchala do týlu, ale odmítala jí podlehnout. Na tento moment čekala tak dlouho!
"Už na univerzitě jsem byla fascinována vaší společností a vším, co reprezentuje. Bylo by mi pro to velkou ctí, kdybych mohla zastávat pozici vaší asistentky a učit se od nejlepšího." Po třech soutěžních kolech byla toto finální překážka. Pohovor se samotným generálním ředitelem společnosti. Sasukem Uchihou. Mladým géniem, který vystoupal po kariérním řebříčku rychlostí blesku.
"Zajímavé. Kvalifikace?" Nejen že byl geniální, ale i zatraceně atraktivní. Ruměnec se jí vkrádal do tváří a ona ho vehementně stláčela dolů.
"Magisterský titul z managementu a rok praxe v zahraničí." Přeměřoval si ji od hlavy až po pas, níž vidět nebylo. Seděli naproti sobě u jeho pracovního stolu.
"Jaký typ praxe?" Jeho černé, uhrančivé oči jako by v sobě měly rentgen. Svou masku zatím držela, ale jak dlouho ještě? Nervozitou by si v mžiku nejraději ohlodala všechny nehty.

"Dělala jsem asistentku zástupkyně ředitele na pobočce vaší společnosti ve Spojených státech." Mohla tam zůstat, ale domov je domov.
"Takže jazykové dovednosti, předpokládám?" pohnul hlavou na stranu a pramen černých vlasů mu teď komicky trčel ze strany a ona odolávala pokušení uhladit ho na své místo.
"Mateřská řeč, angličtina, němčina, francouzština a základy čínštiny." Vyjmenovala poslušně, její zelené duhovky nespouštějíc pozornost z jeho onyxových.
"Působivé... děkuji, slečno Haruno, pohovor je u konce. Během několika dní vám sdělíme výsledek emailem."
"Děkuji. Na viděnou, pane Uchiha." Slušně se poklonila, shrábla kabát z opěradla židle a svižným krokem rázovala ven z kanceláře.
"Nashle…" nadechl se. Její parfém opustil místnost až několik minut po ní.

"Nevzali tě? Vážně? A proč?" lamentovala její blonďatá kamarádka, kterou pozvala na sklenku vína bezprostředně poté, co se dozvěděla zdrcující novinu.
"Nevím, nemám ponětí." Když otevřela ten osudný email, oči se jí zasekly na slůvku nepřijata. Okamžitě notebook zaklapla a vytočila telefonem Ino.
"Vždyť kvalifikaci máš víc než výbornou, téměř nadstandartní a…"
"Já vím, Ino." Rezignovaně svěsila hlavu. Vztek v sobě dusila. Pro tu pozici pracovala tak dlouho a tvrdě…
"Jsou to pokrytci, diskriminují ženy." Dolila si blondýnka skleničku a stopku stiskla tak pevně, že si jí sklo málem rozletělo mezi prsty.
"Zlost mi získat to místo nepomůže."
"Ale může ti dát klid mysli. Nechceš snad vědět, proč jsi prošla třemi výběrovými koly na prvním místě jen pro to, abys v závěru vyhořela? Přijde mi to všechno dost podezřelé."
"Naznačuješ abych se šla vlezle doprošovat vysvětlení přímo k tomu šéfovi?" nevěřícně vykulila své zelené oči.
"Nenaznačuju. Doslova tě k tomu strkám. Běž jim to nandat." V normální situaci by ten nápad smetla jako sílený, ale červené dělá svoje divy.
"Tak dobře." Popadla kabelku, svetr a za okamžik už s jednou botou obutou, druhou zatím jen navlečenou vyhopsala ze dveří.
"Jen do nich!"

"Kde bych momentálně našla pana Uchihu?" vřítila se do vstupní haly jako hurikán.
"Je ve své kanceláři, ale právě má jedná-"
"Děkuji." Odsekla a razila si cestu vpřed. Zmatená sekretářka se ani nestihla zvednout ze židle a Sakura už byla pryč. Nasupeně si rázovala do kanceláře, jejíž umístění si pamatovala až moc dobře.
"Dobrý den, ráda bych si promluvila o-" zarazila se v půlce věty. Její tělo se totiž zastavilo o jiné, nos zabořila přímo do košile vysokého blonďáka, který se zrovna chystal vzít za kliku. Než se stihla vzpamatovat, ozval se hlas generálního ředitele.
"Jdete právě včas, slečno Haruno." Stejně zvonivý a hrubý, jak si ho pamatovala, byl ale cítit podtón pobavení. Blonďák ji mezitím uchopil za ramena a vysvobodil ze záhybů své košile. Chvilku jí trvalo, než nabyla ztracenou rovnováhu a důstojnost.
"P-pane Uchiha omlouvám se…"
"Nic se neděje. Už jsem se bál, že nedorazíte."
"Rád vás poznávám, slečno. Naruto Uzumaki. Uvidíme se zítra, začínáme v devět! Nebo i kapánek později." mrkl na ni a ona zůstala jen opařeně stát. Naruto vybruslil ze dveří a pečlivě je za sebou zase zavřel, aby měly dvě zbylé osoby v místnosti soukromí.

"Co se to právě stalo?" zamrkala zmateně.
"Dočetla jste můj email do konce?" povytáhl tázavě obočí.
"Ne…" svěsila hlavu provinile. Cítila se trapně. Uchechtl se. Byla roztomilá.
"Víte, slečno Haruno, naše firma striktně zakazuje romantický vztah mezi šéfem a podřízeným. Pro to jsem vám nemohl udělit pozici své asistentky - i když jste více než kvalifikovaná - abych předešel případným problémům. Podařilo se mi ale najít alternativní pozici u svého kolegy a ten vás okamžitě po přečtení životopisu a na mé doporučení přijal. Místo ve firmě je vaše." Na chvíli se odmlčel a nervózně si přitáhl uzel na kravatě. "Doufám, že to, co se chystám říci nebudete brát jako nevodné. To poslední, co bych chtěl, je urazit vás. Jste velice fascinující žena a rád bych vás lépe poznal."
"Narážíte tím na něco?"
"Možná. Máte tento čtvrtek volný večer?" překvapeně pootevřela ústa a do koutků se jí vloudil úsměv.
"Pro vás si ho ráda udělám."
"Výborně, tak po práci. A ještě jedna věc…" natáhl k ní pravou ruku. "Tykejte mi. Jsem Sasuke."
"Sakura." Věnovala mu krátké kývnutí.

Když odešla, posadil se zpět za stůl. Něco tak neprofesionálního ještě nikdy neudělal, ale jak už zmínil s obrovskou odvahou i jí do očí, uhranula mu. Stálo to za to. Polemizoval, jestli by se jeho činy daly nazvat sobectvím. Naruto byl sice na stejné pozici jako on sám, věděl ale, že po jeho pracovním boku by Sakura získala více zkušeností. Jenže… připravil by se o šanci sblížit se s ní. Konec debat. Sasuke Uchiha byl vždycky sobec.

"Můžeme?" v den jejich první schůzky hustě sněžilo, i když už bylo skoro jaro. Měl na sobě slušivý šedý kabát a ona byla zabalena do několika vrstev a béžové bundy, krk obmotaný zelenou šálou. Nabídl jí rámě.
"S radostí." Zavěsila se do něj a spolu procházeli bíle zasypanými ulicemi. Povídali si téměř o všem. Vycítila z něj nervozitu a přišlo jí to roztomilé. Ředitel mezinárodní korporace je kvůli ní v rozpacích. Nakonec byla ráda, že jí dal pracovně košem. Zachoval se sobecky, ale ona ničemu nenamítala. Kdyby to byl totiž její šéf, žádný z těch krásných pocitů by nebyl dovolen.

drabble 1000 slov. SasuSaku fest 2017. Day 11. Prompt: CEO x Assistant
Znáte mě, nemám ráda mainstream takže jsem nechtěla Sakuru udělat úplně 100% asistentku... co mělo být původně krátký dialogový drabble se natáhlo až do téměř plnokrevné jednorázovky :D (já považuju za jednorázovku/díl kapitolky 1000 slov a nahoru). Ale říkejme tomu stejně drabble. Jo. Drabble :D
KOMENTÁŘE a HVĚZDIČKY, děkuju :) :3
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 24. února 2017 v 22:36 | Reagovat

Krásné, moc se mi to líbilo! :)

2 Ayu Ayu | 24. února 2017 v 23:08 | Reagovat

Super! Toto by som si vedela predstaviť aj ako dobrú kapitolovku :)

3 Katty Katty | 28. února 2017 v 21:15 | Reagovat

Super ! Taky si myslím ze by to bylo pěkné na pokračování ☺️

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.