From now on...

18. února 2017 v 2:14 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Tma. Světlo. Temnota.
Zrádce. Hrdina. Zločinec.

V noci se probouzel v bolestné křeči. Spánková paralýza. Noční můry. Chtěl křičet, ale nemohl. Chtěl se posadit, ale nešlo to. Jen ležel, tupě zírajíc do stropu a v mysli si přehrával ty děsivé sny. Na cestách taková muka netrpěl. Jako by vyšší moc vycítila, že si dovolil vkročit do vesnice, kterou kdysi toužil zničit. Jako by se mu mstila a soužila ho krutými výjevy smrti jeho nejbližších, kteří z posledních sil křičeli jeho jméno. Byl trestán za své hříchy v říši spánku, která měla být pro každého člověka oázou odpočinku. Jenže pro něj se každovečerní uléhání do peřin stalo nesnesitelným. Růžovlásku, která se za chladné noci choulila k jeho tělu, ve svých můrách viděl zemřít nesčetněkrát. Nedalo se to vydržet.

Musí pryč.


"Prosím, nechoď. Prosím, neopouštěj mne."
"Já musím Sakuro. Musím pryč."

Tma. Světlo. Temnota.
Zrádce. Hrdina. Zločinec.

Držela se ho pevně. Neocitli se v takové situaci poprvé. Už kdysi ho prosila, aby zůstal. Už jednou ho zapřísahala, že se vynasnaží činit ho šťastným, aby se jeho truchlení a smutek stali jen pouhou vzpomínkou. Už jednou se jí ho podařilo přesvědčit, aby té zkázy nechal, pouhým objetím zezadu okolo pasu. Připomínala mu, že svět může být i jiný. Díky ní vnímal věci okolo sebe jinak, nově, přívětivě. Díky ní dokázal setřást ze svých myšlenek zášť. Díky ní zlomil Kletbu nenávisti. Co by se stalo, kdyby ji opět opustil? Během posledních let byla jeho skálou, jeho přístavem. Klidem duše i harmonií mysli. Znovunalezenou nadějí. Nedokáže od ní znovu odejít.

Ale musí pryč.

"Tak mi dovol aspoň jít s tebou."
"…Dobře. Sbal si věci, vyrazíme za soumraku."

Tma. Světlo. Temnota.
Zrádce. Hrdina. Zločinec.

Nazývali ho všemožnými jmény. Ale vždy stála po jeho boku. Nikdy nepochybovala, neskonale v něj věřila. Pomohla mu. Starala se o něj. Uzdravila ho. Naslouchala mu. Zachránila ho. Za to všechno by si zasloužila modré z nebe a ještě víc. On věděl moc dobře, po čem její srdce touží. Nebylo to těžké odhadnout a ani danou věc splnit. Nemá cenu před ní utíkat, vždycky si ho najde. A když ne sama, svede jejich cesty dohromady osud. Věděl, jakému nebezpečí se může vystavit, ale on bude po jejím boku aby ji chránil. Tak, jako ho ona chránila mnohokrát.

"Jsem moc ráda, že cestujeme spolu, Sasuke-kun."
"Hn. Já taky."

Sobecké? Možná. Nezbytné? Ano.

Zrádce? Hrdina? Zločinec?
Přítel. Snoubenec. Manžel.
Vykoupení. Budoucnost. Láska.

Zachránila ho.

drabble 400 slov. SasuSaku fest 2017. Day 5. Prompt: Saving her man.
Na to téma se dalo napsat vpodstatě cokoliv jiného, ale jelikož jsem líná a baví mě takovéhle zmatené povídky, kde hodně musíte zapojit fantazii a pokusit se napojit na mne, na co jsem myslela, když jsem tu povídku tvořila...
KOMENTÁŘE a HVĚZDIČKY, ty mám moc ráda :3 Děkuji :)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 19. února 2017 v 19:15 | Reagovat

Moc hezké, těším se na další :)

2 Ayu Ayu | 22. února 2017 v 11:43 | Reagovat

Krásne :)

3 Katty Katty | 28. února 2017 v 21:03 | Reagovat

Konečně je vzal sebou ☺️

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.