Únor 2017

Uchiwa

28. února 2017 v 2:17 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Musíš si pořídit nové oblečení." Přišel k ní a jednou rukou jí objal kolem pasu zezadu.
"A to proč, Sasuke-kun?" přikryla jeho dlaň svou a přitiskla se k němu zády. Právě krájela zeleninu na dřevěném prkýnku. Málokdy se jim na cestách poštěstilo večeřet domácky uvařené jídlo, ale hostel, ve kterém trávili noc, měl k pokoji i drobnou kuchyňku.
"Jsou moc…" zaváhal "…červené."
"Prosím?" zamrkala nechápavě. Choval se divně. Málokdy byl tak viditelně nervózní.
"Slyšelas mě. Jsou moc červené." První argument ji očividně nepřesvědčil. Je na čase postoupit dál. "Jsi kvůli tomu moc vidět. Jsme tak lehčí terč." Nervózně se zasmála, položila nůž a otočila se k němu.
"Nosím červené oblečení celou svoji nindžovskou kariéru. Proč myslíš, že to stane problémem zrovna teď? Navíc, venku přes tričko nosím ten cestovní plášť." Zatraceně. Na to nepomyslel.

Selfish

24. února 2017 v 2:24 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Proč máte zájem o tuto práci?" nervozita jí dýchala do týlu, ale odmítala jí podlehnout. Na tento moment čekala tak dlouho!
"Už na univerzitě jsem byla fascinována vaší společností a vším, co reprezentuje. Bylo by mi pro to velkou ctí, kdybych mohla zastávat pozici vaší asistentky a učit se od nejlepšího." Po třech soutěžních kolech byla toto finální překážka. Pohovor se samotným generálním ředitelem společnosti. Sasukem Uchihou. Mladým géniem, který vystoupal po kariérním řebříčku rychlostí blesku.
"Zajímavé. Kvalifikace?" Nejen že byl geniální, ale i zatraceně atraktivní. Ruměnec se jí vkrádal do tváří a ona ho vehementně stláčela dolů.
"Magisterský titul z managementu a rok praxe v zahraničí." Přeměřoval si ji od hlavy až po pas, níž vidět nebylo. Seděli naproti sobě u jeho pracovního stolu.
"Jaký typ praxe?" Jeho černé, uhrančivé oči jako by v sobě měly rentgen. Svou masku zatím držela, ale jak dlouho ještě? Nervozitou by si v mžiku nejraději ohlodala všechny nehty.

Shipping it

21. února 2017 v 14:02 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Slyšela jsem, že Saradiny rodiče spolu ani nebydlí."
"To pro to, že její otec je pořád na cestách."
"Její mámy je mi líto. Má tak přitažlivého manžela, který ale nikdy není doma."
"Jejich manželství je jen formální. Teda, to mi aspoň říkala mamka - chodila s nimi prý ještě na akademii. Prý se vzali jen pro to, aby mohl Sasuke-san obnovit svůj klan."
"Opravdu…?"
Už to nemohla dál poslouchat.
"Hej, co si tam vy dvě špitáte?" dvě děvčata si ani nevšimla, že dědička klanu Uchiha se potichu připlížila za jejich záda. Polil je studený pot. Vůbec neměly ponětí, že jejich drbání někdo odposlouchává, a už vůbec ne figurantka jejich rozhovoru.
"Sa-Sarado?" zvedly hlavu a pohlédly do tváře černovlasé kunoichi. Zbledly hrůzou. Místo svých obvyklých uhlově černých očí na ně pohrdavě shlížela zpoza červeného Sharinganu.
"Zmizte. A už nikdy mou rodinu takto nepomlouvejte, rozumíme si?"
"A-ano, Sarada-chan!" utíkaly až se za nimi prášilo.

Skymap

20. února 2017 v 20:02 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Někde zaslechl, že hvězdy zaznamenávají vaši minulost. Že mezi zářícími body rozeznáte obrazy uplynulých událostí. Usínání pod noční oblohou pro něj stalo běžným. Tábořil většinou na vyvýšených místech, ať už v korunách stromu nebo na strmém skalisku, čisto pro jistotu. I když se nyní svět tvářil nevinně jako nemluvně a sen o míru se stal skutečností, nikdy podle něj nebylo ostražitosti dostatek. Někde něco ještě určitě číhá, nevěřil, že by zlo ze světa vymizelo tak snadno. Kult bohyně ještě přetrvává, tím si byl jistý. Kde, ale, netušil. Jeho novým posláním bylo zjistit to. A zničit to. Aby splatil svůj dluh.

Přespával pod hvězdami, ale na svých osamělých cestách od nich vždy odvracel tvář. Prý se v nich odráží minulost. Pamatuje si to správně? Tak či onak, vzpomínky na minulost se snažil vybavovat si jen do té míry, aby neovlivňovaly jeho každodenní náladu. Tolik křivd, tolik napáchaného zla, a to všechno jeho rukou. Nechtěl se na tu vyčítavou tmavou pokrývku dívat, pokud by tam znovu uviděl svoje zločiny. Raději odvracel tvář k půdě, za horizont, kamkoliv jinam. Jen aby ho opět nedostihly výčitky svědomí.

From now on...

18. února 2017 v 2:14 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Tma. Světlo. Temnota.
Zrádce. Hrdina. Zločinec.

V noci se probouzel v bolestné křeči. Spánková paralýza. Noční můry. Chtěl křičet, ale nemohl. Chtěl se posadit, ale nešlo to. Jen ležel, tupě zírajíc do stropu a v mysli si přehrával ty děsivé sny. Na cestách taková muka netrpěl. Jako by vyšší moc vycítila, že si dovolil vkročit do vesnice, kterou kdysi toužil zničit. Jako by se mu mstila a soužila ho krutými výjevy smrti jeho nejbližších, kteří z posledních sil křičeli jeho jméno. Byl trestán za své hříchy v říši spánku, která měla být pro každého člověka oázou odpočinku. Jenže pro něj se každovečerní uléhání do peřin stalo nesnesitelným. Růžovlásku, která se za chladné noci choulila k jeho tělu, ve svých můrách viděl zemřít nesčetněkrát. Nedalo se to vydržet.

Musí pryč.

She matters

14. února 2017 v 14:02 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Šťastného Valentýna, krásko!" kamarádky sedící v kavárně a srkající skořicové latté se otočily za domnělým zdrojem hlasu. Ve dveřích stál vysoký, černovlasý, bledý shinobi a v ruce držel pugét květin. Chvilku bylo ticho, ale návštěvníkův úsměv na tváři neopadal.
"Že ty jsi je vzal z našeho obchodu?" založila si ruce Ino na prsou "Včera jsem tu kytici vázala."
"Nevzal, koupil." Pokrčil rameny Sai "Já vím, že jsi ji tvořila ty, takže byla tak nádherná, že jsem ji musel koupit. Přeci nechceš, aby tvoje umělecké dílo zvadlo bez péče někde ve váze náhodné kolemjdoucí." Blondýnka se zamyslela.
"Máš pravdu." Pohodila vlasy a zářivě se na svého přítele usmála. "Děkuju."
"Není vůbec zač. Zamluvil jsem nám stůl v nedaleké restauraci, půjdeme?" nastavil dívce rámě. Růžovláska zatím dění před sebou jen potichu sledovala.
"Teď hned?" zamrkaly modré oči.