Ugly Christmas Sweaters 1/2

24. prosince 2016 v 2:40 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Ne."
"Ale prosím!"
"Řekl jsem ne."
"Prosím!" nakabonila se a spodní ret vystrčila lítostivě před svrchní. Povzdechl si.
"Proč bych měl jít na nějakou party? Jsme dospělí, vždyť je to k smíchu."
"Dospělí neznamená nudní! Jsou Vánoce, Sasuke-kun, a ty se mají trávit s našimi nejbližšími." Založila si ruce na prsou, dlaň pravé ruky zasunula do levého rukávu a opačně., hledajíc teplo V jejím malém apartmánu se topilo ostošest, ale za skleněnými okenními tabulkami přituhovalo. O probíhající zimě v televizi hovořili jako o nejchladnější za poslední čtvrtstoletí.
"Mým nejbližším člověkem jsi ty. Strávíme Vánoce spolu, to ti nestačí?" odfrkl si a zadíval se na ni černým okem. To druhé, trvale uzamknuté do fialové spirály, schovával pod přerůstajícím pramenem ofiny havraních vlasů.

Z první věty až po uši zčervenala. Byli spolu sice krátce, ale její přítel byl málokdy romantický. Tedy, záměrně. Něžná slova, které ji vždy dokázala chytnout za srdce a příjemně pohladit na duši mu z úst padala tak snadno i když je myslel vážně. V tom si byla jistá.

Vrátil se do Konohy teprve před třemi měsíci. Podzimní vítr nepřinesl jen časté bouřky, ale taky jeho. Ťukání na dveře během vichřice ji vystrašilo tak, že než neočekávaného návštěvníka konfrontovala, vzala si pro jistotu do ruky naostřený kunai a schovala ho za záda. Pak vzala za kliku.
"Sakuro." Na prahu jejího příbytku stál Sasuke Uchiha. Lehce pohublý, jako kuře zmoklý s oděvem na místech špinavým, ale živý, zdravý a hlavně, doma.
"Sasuke-kun!" nedbala deště a do průtrže mračen se vrhla rovnou kolem jeho krku. Matně zaslechla zvuk trhající se látky, ale v tu chvíli to bylo to poslední, co ji zajímalo. Vrátil se. Konečně se vrátil! K jejímu překvapení i položil svou zdravou pravou ruku na její pas a věnoval jí jemný stisk. Chvíli jen tak stáli a krůpěje slaného deště jim stékaly po tvářích.
"Můžu dál?" Zeptal se, když si všiml, že jí voda začínala smáčet kůži pod šatstvem.
"Jejda, promiň, samozřejmě." Nešikovně se zapotácela, když se její chodidla dotkly země. Nečekala, že by i za ty dvě léta od konce války mohl ještě vyrůst, ale tyčil se nad ní minimálně o hlavu. Pro to, aniž by si to v afektu uvědomila, během objímání visela pár centimetrů nad podlahou. Uvolnila mu cestu do jejího apartmánu, následovala ho a zavřela za nimi dveře.

Doteď si pamatovala, jak jí srdce bylo jako o závod, slova radosti uvízla v krku a jak se kolena každým krokem měnila v rosol. Ale on byl celou dobu klidný. Neodstrčil ji, objetí opětoval, dokonce si tvář ponořil do jejích vlasů. Uvařila mu teplé jídlo a nabídla vyprat oblečení, než se vydá na další cesty. A také zašít tu nešikovnou díru v plášti, kterou způsobila ona svým obranným kunaiem když se na něj vrhla ve dveřích. Děkoval, dokonce se na ni několikrát usmál. Ona strávila celý večer červená jako rajče a adrenalin jí koloval v žilách. Ale jemu to přišlo normální. Přirozené, správné. A pro to neměl důvod být vykolejený. Opět se ocitl tam, kam patří.


Kam ale rozhodně nepatřil byl, dle jeho názoru, Vánoční večírek jeho bývalé spolužačky Ino Yamanaka. Konal se ve vyklizeném obchodě s květinami patřícím blondýnčině rodině a na listu pozvaných byl snad každý pár jejich věku z vesnice. Nenáviděl davy cizích lidí. Sakura ho ujišťovala, že se tam nakonec sejdou stejně jen členové týmů osm, sedm a deset, to ho ale nepřesvědčilo. Argumentoval, že pro nikoho nemá dárky, Sakura opáčila, že ona má už všechny balíčky zařízené. Oponoval, že jejich Vánoční stromeček, který pracně dotáhl z lesa a vlastnoručně nazdobil exkluzivně pro ně dva, ona ho za gesto chválila ale zlomit se nenechala. Jejich táhlá diskuze by se snad ani nedala nazvat hádkou, ale kvůli jejich tvrdohlavým povahám zdánlivě neznala konce.
"Už asi nemám šanci říct nic, co by tě přesvědčilo, ne, Sasuke-kun?" svěsila hlavu a povytáhla obočí.
"Bojovala jsi statečně, ale opravdu si nemyslím, že bychom takto měli trávit Vánoce. Vystačíme si sami dva přece. Zůstaneme doma." Potěšilo ji, jak její byt už nazýval domovem, ale nenechala se zviklat dojetím.
"Tak jo. Byl to ode mne hloupý nápad, promiň." Koutek úst jí vyskočil nahoru, ale toho si Sasuke nevšiml.
"Nemusíš se omlouvat." Odfrkl si, ale v hrudi ho zahřál drobný pocit vítězství. Radoval se, že nebude muset vidět obličej toho blonďatého idiota aspoň o svátcích.
"Ale ano. Nechtěla jsem být tak…" pořád držela pohled na parketách, ale úsměv se jí na tváři roztahoval víc a víc. "otravná…" a bylo to. Zasáhla jeho slabinu. Tímto přídavným jménem ji označoval nesčetněkrát ještě když byli genini. Ona už to dávno nepovažovala za urážku, často ji totiž tak nazýval i s láskyplným podtónem, ale když se takto označila ona, zasáhlo ho to pocitem viny přímo do slabin. Než si to nechal všechno projít hlavou, srdce za něj vystřelilo odpověď.
"Půjdeme." Tak vyvedeného z míry ho Sakura dlouho neviděla. Sasuke Uchiha prohrál diskuzi o Vánočním večírku.
"Jupí!" zaradovala se, vtiskla mu pusu na tvář - ani po třech měsících vztahu se k žádnému intimnějšímu kontaktu nedostali, i když spolu sdíleli ložnici - a zpívajíc si odběhla do předsíně naskládat dárky do tašek. On zatím proklínal sám sebe a svou změklou povahu.

Dorazili ruku v ruce. Kabelu s dárky nesla ona, nabídl se sice, že jako muž by neměl svou dívku nechat tahat tak těžký náklad. Snažil se o milé gesto, ona se na něj ale podívala, jakoby spadl z višně a připomněla mu, jak je schopna srovnat celou vesnici se zemí jedním úderem své pěsti do půdy. Vzdal to a raději spokojeně sledoval, jak s úsměvem vložila svou dlaň do té jeho. Byli tam všichni, které očekával. Naruto a Hinata, nyní už manželé. Ino a Sai. A překvapivě i Temari a Shikamaru. S nástupcem klanu Nara si Sasuke hned po příchodu vyměnil utrápené pohledy, které naznačovaly, že ani jeden z nich tam v tu chvíli nechtěl být a raději by byli zalezlí u sebe doma.
"Tak jste přišli! Už jsem ani nedoufala." pozdravila je už ve dveřích Ino a pomohla Sakuře s taškou.
"Vítejte." Sai se usmál svým nejupřímnějším úsměvem, který si celé dopoledne trénoval v koupelně před zrcadlem. Když se jeho přítelkyně rozhodla hostit party, byl z toho nadšený. Aspoň bude mít šanci dále pracovat na svých sociálních dovednostech. "Veselé Vánoce, Sasuke. Období svátků ti sluší. Vypadáš o ždibec méně zoufale než obvykle." Vysekl svému týmovému partnerovi kompliment, ale ten bez toho, aniž by mi věnoval jediný pohled, pokračoval do útrob budovy. "Za pokus to stálo." Prohodil si pro sebe malíř, koutky stále držící v nyní už křečovitém šklebu.
---------------NEXT

Merry Christmas! Hrozně s emi líbil obrázek co jsme použila na úvodce, tak jsem si řekla že musím něco napsat. KOMENTÁŘE a HVĚZDIČKY potěší :3 :)
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 24. prosince 2016 v 22:44 | Reagovat

Tobě taky krásné Vánoce! :) Moc hezká povídka, hlavně: "Sai se usmál svým nejupřímnějším úsměvem, který si celé dopoledne trénoval v koupelně před zrcadlem." mě úplně dostalo!! :D

2 Ayu Ayu | 29. ledna 2017 v 17:18 | Reagovat

Skvelo napisane, Sai ma rozosmial :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.