Březen 2013

Thoughts of little Writer - Psaní komentářů

31. března 2013 v 17:06 | Kata-chan |  Thoughts of little Writer
Ano, ano, ano. Jsem jako bulvár. Když je kolem nečeho hodně rušno, do davu se přidám i já.
Nebo ne, vlastně je to jinak. Poslední dobou se spíš nikdo neozývá, že mu chybí komentáře. Nedovolí si to. Protože je z teoretického hlediska čtenář nadřazený pisálkovi. Tohle není socik. A všichni si nejsou rovni.
Býti upřímná, komentáře u mě na blogu mě štvou. Teda ne ty, co lidi píšou, ale ty, co tady nejsou. Víte, co tím myslím, ne? :) Dovoluji se vytahovat, že jsem jedna z nejaktivnějších sasusaku fanfictionerek v českém blogovém světě. Ale k čemu mi to je?
Vždycky, když jsem měla chuť si stěžovat na komentáře, kousla jsem se do jazyku. Můžu být ráda za hvězdičky a za to, že si někteří zlatí jedinci )tohle není ironie) najdou čas mi za mou práci nějak ´zaplatit´. Ano, komentáře bych nazvala novodobé platidlo. Hvězdičky jsou halíře. Komentář desetikačka.

Smaragdový vějíř 7

31. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
Zelenoočka se odplížila k futonu, padla na kolena a zobořila obličej do matrace. Nevadilo jí, že je nahá nebo mokrá, prostě byla příšerně utahaná. Se Sasukem strávila asi hodinu v koupelně. A věru, nekoupali se. Jenom.

Tři svíčičky...

30. března 2013 v 14:47 | Kata-chan |  Watashi Blog
Noo waaay :D
Můj blog neslaví rok, ale rovnou tří roky! Zdá se mi to úplně neuvěřitelné!

Kotonaru 1

30. března 2013 v 0:01 | Kata-chan |  Kotonaru
"Sasuke-kun, vezmi mě sebou, prosím!" křičel jemný dívčí hlas do temnoty noci. Kamenně vydlážděný chodník osvětlovala jen jedna jediná pouliční lampa.

Stříbro 2/2

28. března 2013 v 23:23 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Zapomněl na její narozeniny. Přesně s touto myšlenkou utekla, on se svým mlčením jakoby přiznal. Nechal ji utéct, protože byl tak v šoku, jako snad ještě nikdy. Vždyť on na ni nikdy nezapomněl. Nešlo to. Stále ho ´otravovala´ v jeho srdci. Myslel si, že nový rozměr milování pro ni bude příjemným dárkem. Ráda zkoušela nové polohy a hračky, nebo mu aspoň nikdy nepřišlo, že by jí to vadilo. Jak on se šeredně mýlil. Vzpomněl si, že pořádné milování nezažili už od střední. Jemu to moc nevadilo, věděl, že srdce růžovlasé dívky patří jen a jen jemu. Ale asi nedal dostatečně najevo, co k ní cítí on. Zatím v životě jen bral, nikoli dával. Možná je na čase to napravit. Ať se stane cokoli, chce si udržet svoji milovanou Sakuru. Jak těžké je k někomu cítit něco tak silného a nedokázat to vyslovit…

Stříbro 1/2

28. března 2013 v 0:28 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Páni Sakuro, já ti tak závidím!" vzdychala modrooká blondýnka, bradu si podepírala dlaní a usrkovala z banánového milkshake. Brčko žvýkala v ústech a upřeně se koukala do zelených očí své kamarádky sedící naproti.
"Co?" zasmála se růžovlasá dívka a podívala se do jedné své z mnoha papírových tašek. "Nemůžu za to, že dali padesáti procentní slevu za můj stý nákup na kartu." Ušklíbla se a poválela v ústech doušek svého mléčného koktejlu s neobvyklou, mátovou příchutí.
"Ale já nemyslím tohle." Namítala blondýnka a prohlížela si zlatý prsten, co se jí třpytil na ruce a pyšně ho vystavovala na světlo obchodního domu. "Směřuji řeč k tvému frajerovi." Zamrkala provokativně a povzdechla si. "Co já bych za něj dala. A ty s ním jsi už pět let!"

Smaragdový vějíř 6

27. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
Vrácení z horkých pramenů leccos změnilo. Sasuke začal být k Sakuře mnohem podezíravější než dřív, ale pořád to byla jeho Sakura, takže se o ni musel starat a to ne že by nechtěl. Stále bezmezně toužil po jejím těle, po jejích očí, po jejích dotecích, po ní celé.

Smaragdový vějíř 5

26. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
Den po Sasukeho boku Sakuře utíkal. Vůbec jí nevadilo, že s ním musí trávit tolik času, ba naopak. Měla ráda jeho společnost na úrovni, jeho vtipy, i když občas to byly jen sarkastické poznámky.

My Happy Ending 14

24. března 2013 v 20:07 | Kata-chan |  My Happy Ending
Nedokážu si představit, jak jsem mohl bez Sakury vůbec existovat. Každé ráno ji vyzvedávám u ní doma, přivítáme se polibkem. Vezmu jí tašku jako správný gentleman a odvezu ji do školy. Celou cestu si povídáme.

Smaragdový vějíř 4

22. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
Večer se pomalu chýlil ke konci a voják v zelené uniformě pospíchal už méně zaplněnými ulicemi. Všichni už by raději byli doma, jen okije byly stále v provozu. Doufal v to, že tam jeho zelenooká princezna stále bude.

Smaragdový vějíř 3

20. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
Neustále si v hlavě přehrával její reakci. Jak přesně popsala jeho boj. Překvapilo ho to. Jak může mít gejša, které se do rukou dostanou jen japonské noviny, které vypichují pouze pozitiva a neúspěchy si nechávají pro sebe, takový přehled. Ona není obyčejná, to už vyčetl z jejích očí, ale tohle bylo vyloženě...divné.

Flower

18. března 2013 v 22:22 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Sasuke-kun, pojď se mnou na rande!"
"Sasuke-kun, prosím přijmi tyto sladkosti!"
"Uvidíme se dneska večer, Sasuke-kun?"
"Ale dámy, netlačte se, na každou se dostane." Ta věta mi ubližovala snad ještě víc, než muž, kdož byl toho hlasu nositelem. Sasuke. Sasuke Uchiha. Láska mého života, ničitel mého srdce. V obou světech, v obou dimenzích. Přesvědčuje a utvrzuje mě to v tom, že si nezasloužím lásku. Rozhodně ne tu jeho.
Kdo ví, proč se neustále cítím v jeho společnosti tak výjimečná. Když na mě promluví, moje srdce se rozechvěje. Kdyby se mne dotkl, chytnu plamenem. Básnicky řečeno, samozřejmě. Jenže v tuto chvíli bych raději uhořela na místě, než se dál dívat se smutkem v očích na dění pod mým balkónem.

Yawn

18. března 2013 v 21:42 | Kata-chan |  Watashi Žvásty

Smaragdový vějíř 2

16. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
Od zábavy v okiji uběhla už celá noc, byla nádherná, hvězdy jasně zářily na nebi a měsíc jasně zářil svou oslnivostí. Jenže lidé už skoro ani nemají čas pozastavovat se nad takovými maličkostmi, ani kdyby jim měla vytesat úsměv na tváři.

SasuSaku Charm

15. března 2013 v 19:37 | Kata-chan |  Kreslím Anime
Musím se Vám pochlubit n.n
Vyrobila jsem z FIMO hmoty podle TÉTO předlohy dvě figurky. Sasukeho a Sakuru basic.Nejsou upečené, obličeje jim domaluju potom, aby vypadali lépe :3
Říká se tomu prý "charm"
A pak si je natřu lakem, aby se leskli, zakulatím nýt a pověsím na krk, i když jsou velké asi jako ukazováček :D
Ale to se nosí, ne? :D
Tak se koukněte n.n a ohodnoťte, prosím n.n

Tomatoes

14. března 2013 v 22:36 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Probudilo ji podivné šramocení. Tiché třískání, žvýkání a bouchání šuplíků. Vylekala se. Byla temná noc a místo na posteli vedle ní bylo prázdné. Sasuke, její snoubenec, se ještě nevrátil z třídenní mise. Ona byla doma sama. Neváhala ani vteřinu a popadla jedinou věc, co měla u postele po ruce. To černovlásek spával s katanou po boku, ona ne. Ona věřila, že lidé v Konoze mají aspoň nějakou slušnost. Asi se zmýlila. Třímala tedy pevně koště, které si opřela o skříň, než před několika hodinami padla do postele únavou z úklidu. Držela výhružně před sebou dřevěnou tyč se slaměnou hlavicí. Z kuchyně se ozývaly mlaskavé zvuky. Rozespalýma očima sotva viděla ve tmě na tři kroky, ale odhodlaně postupovala dál. Noc byla temná, zamračená. Sakura pro to viděla siluetu vetřelce jen díky světlu z ledničky. Neváhala ani chvilku a přetáhla neznámého koštětem přes hlavu.

Smaragdový vějíř 1

13. března 2013 v 3:00 | Kata-chan |  Smaragdový vějíř
V ulicích vládl strach, nejistota, to vše pod pokličkou a zahaleno do metrů hedvábí, posypáno pozlátkem...Byla tu však i místa, kde člověk mohl nalézt spásu a nějakým způsobem se odreagovat v této děsivé době. Města obydlená lidmi s teplými plápolajícími ohni dodávají pocit domova.

Thoughts of little Writer - Já

12. března 2013 v 5:55 | Kata-chan |  Thoughts of little Writer
Inteligentnější název mě fakt nenapadl. Nope.
Tenhle článek mám v úmyslu napsat už hodně dlouhou dobu. Přestože se často snažím, aby z krátkých sloupků na konci povídek do Vašich hlaviček proudily informace o mne, asi se mi to nedaří. protože né každý je čte, že ano.
Založila jsem si sice ask (link na něj najdete pod rubrikami), ale není tak frekventovaný, jak jsem si myslela že bude. Lidé nemají na co se zeptat, nebo je prostě nezajímá nic jiného než moje povídky. Což je trošku sobecký zájem, nemyslíte?
Popisovat sama sebe je ošemetné téma. Možná bych mohla poprosit někoho jiného, aby mě charakterizoval, třeba Tarei, ale i tak by to bylo zaujato vlastním názorem. Neexistují neutrální lidé, aspoň podle mě. Každý si něco myslí, jestli to dá nebo nedá najevo, to už je jiné téma.

My Happy Ending 13

11. března 2013 v 21:22 | Kata-chan |  My Happy Ending
Chození do školy se pro mě na týden stalo utrpením. Nikdo se se mnou nebavil, kromě Naruta, kterému jsem všechno vyklopil. On jediný mě byl ochotný vyslechnout, pochopit. Jediné, co mi dělalo radost, byl pohled na tmavě modrý monokl na křídové bílé pokožce toho pošahaného malíře. Nemůžu si pomoct, ale často na něj sypu v mysli spousty nadávek.

Camp Night

11. března 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Překlady

Words 8

10. března 2013 v 12:06 | Kata-chan
I já jsem se odvážil mít své malé, sobecké přání. Je sice známo, že takový typ se neplní. Když chcete udělat radost jen a jen sobě, je to špatně, a hvězdy to vědí. Proto se vám to nesplní. Já to ale musel risknout. Podíval jsem se na dívku ve svém náručí. Však kdo by s ní nechtěl strávit celý zbytek života?

Words 8

10. března 2013 v 12:06 | Kata-chan |  Words


My Happy Ending 12

9. března 2013 v 11:32 | Kata-chan |  My Happy Ending
"Můj původní záměr byl získat tvůj názor na…Saie." Vytřeštil jsem oči. Tak tohle byla pro mě podpásovka. Čekal jsem nějaké romantické vyznání, přeci jen se mnou se pořád směje, se mnou tráví nejvíc času, to já jako jediný o ní vím všechno. A teď mi vmete do ksichtu jméno toho pošahaného výtvarníka, který je podle mě sociální debil a ke všem má holku!

Baby Maker 17

7. března 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Baby Maker
Sasuke se mezitím procházel letním šerem, které kolem deváté hodiny večerní vládlo. Nechtěl vzpomínat na Sakuřiny slzy, protože je vždy nenáviděl, o to víc, když plakala kvůli němu. Jenže co měl dělat? To děvče bláznivé si vůbec neuvědomuje, v jaké jsou situaci.

Smaragdový vějíř Recenze

6. března 2013 v 3:00 | Kata-chan
Krutost, boje, násilí. Neúcta a beznaděj. To jsou jen některé ze slov, která dokáží přesně vystihnout válku. Druhou světovou válku, do které je zapleteno i Japonsko. Ostrovní říše s hlubokou historií. Není to však tak, že by v celé zemi zavládla temnota. V jednom městě, v bájném Kjótu, se lidé ještě dokáží bavit. Díky ženám, které však nejsou kurtizány, ale pouze společnice. Připomínají dávnou honosnost Japonska a skládají čest historii své říše. Černé vlasy, bíle nalíčené tváře, krvavě rudé rty. Proč ale jedna dívka má oči svěže zelené?

My Happy Ending 11

5. března 2013 v 0:11 | Kata-chan |  My Happy Ending
V náručí jsem ji donesl k sobě domů, protože to bylo od místa nehody blíž. Nemohli jsme tam zůstat déle, určitě by mi prochladla. Nějaký dobrý kolemjdoucí mi pomohl odnést i zbytky kovového vozíčku. Byl sice našrot, ale možná se ho ještě podaří zpravit. Sakura mi mezitím v náručí usnula.

Baby Maker 16

3. března 2013 v 16:10 | Kata-chan |  Baby Maker
"Sakuro, co to…?" vzal její obličej do dlaní a pečlivě si prohlédl jemně zašitou ránu. "Kdo ti to udělal?" pohlédl na ni, v očích se mu zlobou div neaktivoval Sharingan. Jestli si někdo dovolil vztáhnout ruku na jeho sladkou růžovlásku, draze za to zaplatí.

Please

2. března 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Za obrovského potlesku vstoupili do místnosti dva lidé. Dívka a chlapec. Ani jeden z nich nemohl vzhledem přesahovat dvacet let. Uprostřed místnosti stály dvě sněhově bílé pohovky naproti sobě. Na nich seděl opět muž a žena, tentokrát mnohem starší věkové kategorie. A přesně uprostřed stál pultík, a za ním moderátor. Vítejte na další prezidentské debatě!
"Dámy mají přednost. Na levé straně přichází Sakura Haruno, mladá studentka medicíny a vášnivá čtenářka knih, dcera první ženské kandidátky na prezidentský post - Mebuki Haruno!" potlesk se tentokrát ozýval spíše z levé strany studia. Obecenstvo bylo rozděleno na dva tábory. Každý chtěl podpořit svého oblíbenějšího kandidáta. Půvabná růžovláska měla na sobě decentní zelenkavou halenku a nevinně bílé kalhoty. Ta barva je stejně nevinná, jako její pohled. Oproti bojovným očím své matky měla ve svých smaragdových kukadlech vepsanou dobrotivost. To, co se dělo kolem ní, se jí z duše příčilo.

Hot Springs 2/2

1. března 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Konečně se přemohla k tomu, aby zabalila svoje nahé tělo do měkkého županu. Sebrala si dva svoje ručníky, do jednoho zamotala vlasy, aby se jí během koupele nenamočily. Obudla si dřevěné sandály a pokoj pečlivě zamkla. Vydala se úzkými chodbičkami lázní k rozlehlé a nádherné zahradě. Potůčky a bonsaie, kamenně dlážděné chodníky a svěže zelená tráva. Za tou krásou se tyčila skála. Hlinitá půda pomalu přecházela v světle šedý kámen. Naproti ní byla postavená obrovská dřevěná zeď s několika dveřmi. Bez rozmyšlení vklouzla do prvních zprava. Ani si nevšimla, jakého pohlaví byl panáček, který visel na štítku vedle kliky…

Vedle vchodů do horkých pramenů se nacházely i skříňky. Vybrala si nějakou tu volnou a klíček od ní si přivázala k zápěstí. Sundala si župan, vložila dovnitř i náhradní ručník a s turbanem pořád chránícím její vlasy před párou a vlhkem.