Únor 2013

Děkovačka

28. února 2013 v 20:06 | Kata-chan
Jak jinak to mám nazvat? DÍKY, DÍKY, DÍKY, DÍKY!!!!!!!!!!

Hot Springs 1/2

27. února 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Tým sedm se právě vracel z náročné a únavné mise. Už byli opět v původním složení, po válce se již sedmnáctiletý Sasuke připojil zpět ke svým starým kamarádům, rozhodl se obnovit poničené vztahy. Naruta optimismus neupustil a ze Sakury se stala trošku odvážnější dívka, ale přestože pořád chovala k mladému Uchihovi city, nedávala to již tolik najevo. Vážila si toho, že je aspoň jeho dobrou kamarádkou. Ten osobní kontakt jí stačil. Sasuke ostatně nejevil zájem o ženy a ona byla jediná, se kterou se normálně bavil. Někdy se sice strachovala, jestli není krapet přihřátý, ale říkala si pořád, že je to pro ni lepší než žárlit na nějakou dívku. Nad tím přemýšlela, když se vraceli zpět do Konohy, z již zmíněné mise. Nebylo to nic nebezpečného, stálo je to však hodně sil a celý tým byl unavený.

Edo Tensei

25. února 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Sasuke učinil pevné rozhodnutí. Ani rozhovor s čtyřmi bývalými vůdci Konohy ho nepřinutil změnit názor, změnit cíl. Byl plně připravený vyrazit do boje, vykonat svou pomstu na celé jeho bývalé domovské vesnici, a svého rozhodnutí nelitoval. Zatím.
"Mladíku, zbláznil ses? Opravdu chceš zavrhnout všechny svoje přátele, opravdu chceš zničit domov svých předků?" oslovil ho první Hokage.
"To nebyl domov, to bylo vězení." Ohradil se pohrdavě. Nemyslel na svou minulost, v hlavě mu uvízla pomsta.
"Jsi blázen." Vykřikl Druhý a rozmáchl se rukou proti Sasukemu. Minul však cíl. Edo Tensei učinilo své, musí být poddaný tomu, kdo ho přivolal. Orochimaru se spokojeně ušklíbl.
"Varoval jsem vás. Do boje půjdete na straně té, které vám přikáži. Já osobně podporuji všechny Sasukeho rozhodnutí. Mladík má na to právo, po tom, co se vaše milovaná vesnice zbavila nepohodlných lidí tak zvráceným způsobem."

SasuSaku doujinshi

24. února 2013 v 14:39 | Kata-chan |  Překlady

My Happy Ending 10

23. února 2013 v 12:28 | Kata-chan |  My Happy Ending
Od té chvíle byl každý den pro mne utrpění a každé doučování s ní ještě větší. Kvůli mým neúspěchům z biologie jsme ve scházení v jejím domě pokračovali každý týden. Na jednu stranu jsem mohl trávit čas s ní, na druhou jsem však musel poslouchat její kamarádské kecy.

Baby Maker 15

21. února 2013 v 0:15 | Kata-chan |  Baby Maker
Probrala se po několika minutách, ale přála si, aby tomu tak nebylo. Nepamatovala si, že by někdy tolik trpěla. Psychická bolest se nepočítá. Zatínala zuby, drtila svým sevřením čelo postele, zhluboka dýchala. Ani u dvojčat neměla takové porodní bolesti.

My Happy Ending 9

19. února 2013 v 2:19 | Kata-chan |  My Happy Ending
Já sice nehnul ani brvou, ale ona se mi sama od sebe zhroutila do náručí. Jak jsem na ni mohl být vůbec někdy zlý? Musela trpět. Vztek na život a na všechny kolem sebe v ní musel vřít.

Words 8

17. února 2013 v 12:39 | Kata-chan
Objímal jsem ji a koukal se na oblohu. Už dlouho mi nebylo tak krásně. Ona pomalu ale jistě zaceluje tu díru v srdci, kterou vytvořila moje bejvalka. Možná začnu věřit v lásku na první pohled a rychlou, vášnivou zamilovanost. Co jsem si víc mohl přát? Je inteligentní, krásná. Má podobné zájmy jako já. Umí to skvěle se slovy jako já.

Občanka

17. února 2013 v 10:26 | Kata-chan |  Watashi Žvásty
Takže, dámy a (asi žádní) pánové...
dnes je mi patnáct! :D Sedmnáctého února jsem dosáhla...pro mě poloviční plnoletosti ;D. Bože já jsem stará =.= :D Moje narozeniny jsou ten důvod, proč jste tu měli každej den povídku (poslední díl Words vyjde samozřejmě ještě dnes) :)) Většinou se dárky dostávají, ale velké firmy na svoje narozky spíš dávají, takže jsem se rozhodla...mmm...inspirovat :D
Blog se stává pomalu ale jistě neocenitelnou a nenahraditelnou součástí mého života. Možná si řeknete, že jen furt sedím u počítače a (bláblá) tak dále, jenže já to dělám ve svém volném čase, dělám to, co mě baví. Píšu, někdy kreslím, vyrábím a tvořím na kompu. Tudíš si vůbec nemyslím, že je tohle ztráta času, protože povídkami Vás, pokud možno potěším a já mám pak dobrý pocit z toho že Vy máte co číst :D Snažím se o blog starat zodpovědně n.n
Doste keců, takže je mi patnáct a oficiálně se nemusím tajit tím, že píšu zvrhlé povídky :D Podle zákona můžu, takže...možná to brzo nějakou napsanou oslavím n.n A jak mám na blogu tradici, ukáži Vám opět svůj ksichtík, abych Vám dokázala, že to tu vedu já, teenagerská holka a ne nějaký úchyl :D (i když momentálně by mohlo být "Kata-chan" a "úchyl" synonymum...však ještě uvidíte ;D)

Words 7

16. února 2013 v 0:07 | Kata-chan |  Words
Jak vypadá nejhorší člověk na světě? Jak vypadá největší podrazák ve vesmíru? Zjistila jsem to jednoduše, když jsem dorazila domů a stoupla si před zrcadlo. Díval se na mě můj vlastní obraz.

Words 6

15. února 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Words
Myslela jsem, že je ta dívka nevinná. Myslel jsem, že je to taková ta křehká víla, princeznička, kterou musí partner ochraňovat. Chyba je však na mojí straně. To, jakou rychlostí si mě k sobě přitáhla, a to, s jakou intenzitou mne líbala - okamžitě si vysloužila v mém mozku nálepku ďáblice. Divoženka.

Love letter 2/2

14. února 2013 v 14:02 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Přesunul se z postele ke stolu a z krabice vytáhl čistý, bílý papír. Koukal se na něj asi deset minut, a srovnával ho s přáníčkem, co mu Sakura dala minulý rok. Ona mu vyznání napsala na světle modrý papír a ozdobila drobnými mráčky nakreslenými modrou, třpytivým gelovým perem. Text byl napsán úhledně, asi si to předem linkovala. Tak i on popadl pravítko a tužku, pustil se do čárkování po papíře. Když se z odstupu podíval na své dílo…styděl se za sebe. Papír vypadal jako nějaký úřední dokument, čekající jen na to, až na něj někdo napíše upomínku o nezaplaceném účtu. Okamžitě svůj první pokus zmuchlal do pečlivé kuličky a symbolicky ho hodil z otevřeného okna. Tak takhle to nepůjde.

Love letter 1/2

14. února 2013 v 2:14 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Hlučnější tým v Konoze byste nenašli. Garda nesoucí číslo sedm se právě valila vesnicí k jedné restauraci. Jejich sensei jim totiž slíbil, že až úspěšně dokončí misi "Shrabejte listí před školou", pozve je na pořádný dlabanec. V čele týmu se hnal Naruto Uzumaki. Poháněla ho pýcha z dobře odvedené práce, ale i touha po kouřící misce rámenu. Jazyk mě vystrčený jako pes a před očima se mu míhaly výjevy jídla. Tento chlapec v oranžové soupravě snad nikdy nemyslel na nic jiného, než na svůj žaludek. Ostatně většina dvanáctiletých dětí se nemusí zabývat obsáhlejšími problémy. Je skoro až neuvěřitelné, že tento ztřeštěnec je potomkem čtvrtého Hokageho.

Words 5

13. února 2013 v 6:30 | Kata-chan |  Words
O té pizze kecal, bylo mi to jasné. Vysekl mi poklonu s omluvou a velkoryse mi podal nabídku na pozdní oběd, či brzkou večeři v jednom luxusním soukromém podniku. Divila jsem se, že tak riskuje.

Words 4

12. února 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Words
Udělal jsem hloupost, ne? Největší kravinu, jakou člověk v mém postavení může udělat. Cením si svého soukromí, miluju samotu, ve které můžu ventilovat city, aniž by mě někdo odsuzoval.

Words 3

11. února 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Words
Koukala jsem se mu do očí. Připadalo mi to nekonečné. Jak dlouho se vpíjela barva mých duhovek do těch jeho? Vteřiny? Minuty? Hodiny? Dny? Já si jen přála, abych mohla ten příjemný pocit proudu probíjejícího celým mým tělem po celý zbytek života.

Words 2

10. února 2013 v 10:49 | Kata-chan |  Words
Koukám se z okna, jednou rukou přidržuji černou průsvitnou záclonu, aby mi nezakryla výhled. Povyk na ulici mě přinutil opustit židli a stůl, za kterým jsem právě vymýšlel nový text písničky. Nemůžu psát v neklidném prostředí.

Instruktážní video

10. února 2013 v 9:02 | Kata-chan |  Watashi Žvásty
Většinou sem nedávám něco, co nesouvidí s anime či mangou, nebo dokonce povídkami. Tohle se změnilo z autorského blogu na povídkový fanfictionerský. Ale tohle video mě nehorázně pobavilo, zaujalo a hodí se k aktuální situaci. Nevím proč, se hrozně směju :D Takže Vám ho musím ukázat, že.

Words 1

9. února 2013 v 15:32 | Kata-chan |  Words
Je něco špatného na tom, žít svou prací? Jmenuji se Sakura Haruno, je mi dvacet pět let a nedávno jsem dokončila školu. Už když jsem v pátém ročníku základní školy založila třídní stránku, věděla jsem, že jednoho dne budu novinářka. A úspěšná. Popularita ale něco stojí. Tvrdou práci a spousta času stráveného u počítače.

Words Recenze

8. února 2013 v 20:40 | Kata-chan
Sakura Haruno je ambiciózní novinářka. Mladá, krásná, celý život před sebou. Milá, ale taky ctižádostivá dívka. Kariéristka. Pracuje v novinách a jednoho dne dostane od bulvárního plátku speciální a dobře placenou nabídku - napsat článek o Sasukem Uchihovi. Zpěvákovi, který se proslavil skoro omylem. Který nestojí o svoji slávu, ale bez zpěvu nemůže žít. Nedává rozhovory, nenechá se vyfotit, jen chodí na koncerty a skládá nové a nové úchvatné, ale taky smutné písničky. Soukromí si cení nejvíc na světe. Proto je o něm více než těžké cokoli zijstit. Sakura dostane za úkol "dostat se do jeho přízně". Oba dva si umí skvěle hrát se slovy. Je však otázkou, kdo vyhraje.

Proč Vás máme rády

7. února 2013 v 21:10 | Kata-chan |  Watashi Žvásty
Bývaly časy, kdy všechno kolem SasuSaku bylo perfektní,
Hromada povídek, komentářů a všichni se měli rádi. Jenže to se dost změnilo.
Závist, zášť, každý má pocit, že dokáže všechno. Kritika, která ztrácí význam. Dost lidí by si tento pojem mělo vyhledat na googlu či wikipedii. Konstruktivní kritika.
S kritikou se vyrovnávám hůř, přiznám se, ale Tarei lehčeji. Když ji potom někdo začne psát urážlivé věci, nepřijde mi to normální.
Komunita SasuSaku se změnila. Není to jako dřív. Chtěla bych vrátit čas. Ale nejde to.
Proto s Tarei uvažujeme, že svoji "kariéru" či "tažení" na fanfictionerské frontě ukončíme...a budeme věřit v lepší zítřky.
Poprosím vás o názory.
Hlavní otázky: Máte nás rádi? Píšeme vůbec dobře (slohová stránka)? Vymýšlíme hezké příběhy, nebo jsou nudné? A hlavně, máte něco...co vám na nás vadí...?

Make her smile

6. února 2013 v 6:02 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Plakala, protože jí dneska do nemocnice přivezli jednu malou holčičku. Plakala, protože ji nedokázala zachránit. Plakala, protože si myslí, že její život nemá cenu. Byl to první pacient, co jí zemřel pod rukama, jinak odvádí vždy dokonalou práci. Celou noc se mi choulila v náručí, naříkala a prosila, aby mohl být její život vyměněn za život té holčičky.
"Neblázni, lásko, co bych bez tebe dělal?" snažil jsem se jí zvednout náladu hlazením po tváři a vískáním v růžových vlasech. Docílil jsem však jen toho, že se mi do košile nasáklo ještě víc jejích slz.
"A co bez té holčičky bude dělat její rodina? Spoléhali na mě, Sasuke, spoléhali! Vkládali do mě naděje, já si byla jistá, že ji zachráním. A najednou přístroje přestali pípat, a…" hlas se jí zlomil, slaná voda jí i nadále smáčela tváře. Nesnáším její slzy.

My Happy Ending 8

4. února 2013 v 0:00 | Kata-chan |  My Happy Ending
Odvrátila ode mě tvář a kousla se do rtu. Asi opravdu silně, protože si cestu z jejích úst našel i tenký pramínek rudé krve. Namočila si v ní jeden prst a pohlédla na ni. Oči prázdné, jakoby tady vůbec nebyl její duch. Nacházela se někde jinde, ve vzpomínkách.

Povídky v PDF

3. února 2013 v 23:00 | Kata-chan
heslo k souboru, pokud bude potřeba, je blue-lover
heslo k souboru, pokud bude potřeba, je: blue-lover

Tattoo 2/2

2. února 2013 v 18:50 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Tetování prosím." Zamrkala jsem. Hloupější věc mi ale z úst vyjít nemohla. Co jiného bych asi dělala v tetovacím studiu? Kupovala rohlíky? Zakoktala jsem se hlavně pro to, že ten tatér byl tak…krásný. Čekala jsem fousatého dědu s šátkem na hlavě zakrývající jeho plešku, tento má ale temně modré, až černé vlasy. Uhrančivý pohled. Věřte mi, tomuto by své intimnější partie odhalila každá.
"Zajímavé přání." Ušklíbl se a trošku se i pousmál nad mým nablblým chováním. Styděla jsem se za sebe. Většinou s chlapci jednám suverénně, na rovinu…já jsem ta, co flirtuje a přivádí je do rozpaků. Možná je to tím, že ještě nikdy se nerozlévalo v mém nitru tak příjemné teplo, jako nyní. Je to zvláštní, nové. Kouzelné. Nikdy by mě nenapadlo, že mě něčí oči mohou tak uchvátit…