Leden 2013

My Happy Ending 7

29. ledna 2013 v 21:29 | Kata-chan |  My Happy Ending
V klidu jsme dojedli, a ona se mezitím uklidnila. Bylo jí hrozně trapně, cítil jsem to z jejího nervózního chování, i když se to snažila co nejpečlivěji zakrýt. Ruka s vidličkou se jí klepala.

Pilné včelky

28. ledna 2013 v 21:42 | Kata-chan |  Watashi Žvásty
Nepamatuju se, kdy jsme tu psala oznamový článek naposledy :D Nějaký ten pátek to bude. Každopádně, hlavní důvod tohoto článku je, abyste věděli, že pracuji na dalším dílu My Happy Ending (pracuji = otevřu word, napíšu 100 slov a zavírám - ne že jedu jak sbíječka, jak jsme to měla doposud, že během 30 minut jeden díl). Já si řekla, že si čas od času dám pohov, že snad mi to těch 20 hvězdičkujících a komentujících lidí odpustí...a vy na mě jinak :D. Jakmile jsme zrušila pravidelné přidávání, počet hvězdiček nad 30 a na komentáře si nemůžu stěžovat :D Vy jste svině! To je psychciké vydírání! :D

My Happy Ending 6

26. ledna 2013 v 21:01 | Kata-chan |  My Happy Ending
Začaly se mi potit ruce. Sice jen trošku, ale i to je znak nervozity. Držadla jejího vozíčku mi prokluzovaly v dlaních a já měl sto chutí utřít si svoje ruce do kalhot, ale to by bylo moc nápadné.

Tattoo 1/2

24. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Nejsem určitě jediný teenager, který by rád "zemřel mladý". Facobookový slogan "Have fun and Die young" se mi zasekl v hlavě a nemůžu ho dostat ven. Vlastně je to čistá pravda. Správný styl života. Je třeba užívat si, dokud to jde. A já se nechci stresovat v mizerně placené práci nebo se o berličce belhat do banky pro důchod. My mladí se máme snad nejlépe. Sama bych to nazvala medovými léty. Je mi sedmnáct. Maturita přede mnou, základka za mnou. Ideální věk, když už si o vás nikdo nemyslí, že jste dítě, ale taky nemáte žádné povinnosti jako plnoletí. Scházím se se skvělou partou. O zábavu tady nikdy není nouze. Chodíme do klubů, na večírky, paříme, kde se dá. Moji kamarádi jsou hlavně kluci (nemyslete si o mě, že jsme lehká děva, zatím jsem měla jen dva sexuální partnery), protože si s nimi lépe rozumím. Nedělá mi problém vypít plechovku piva na ex nebo zkusit jakýkoli drink. Ráda si říkám, že mě ten sajrajt zabije dřív, než se stane něco horšího.

Flush

22. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Tři týdny. Už jsou to tři nudné, nezáživné týdny co byl Sasuke poslán na dlouhou misi, která má trvat celý měsíc. Vůbec si nejsem jistá, jak to tady bez něj těch zbývajících sedm dní vydržím. Chybí mi. Vždycky když přijdu domů, byla jsem zvyklá okamžitě připravit rajčatovou polévku nebo rýži s rybou, teď ale po úmorném pracovním dni nemám vůbec nic na práci. Já vím, říkáte si, můžu si číst knížku, koukat se na televizi, sejít se s kamarády nebo spát…ale mě se nic z toho nechce. Bez něj je náš byt prázdný a smutný. Nejsem zvyklá být tak dlouho bez něho. Od té doby, co se vrátil po válce z ´temné strany´, jsme od sebe nebyli déle než dvě noci. Tohle je jeho první velká mise, na kterou se neuvěřitelně těšil. Jako malé dítě. Konečně zase získal volnost, vypustili ho z vesnice bez většího dozoru. A já se bojím, že toho využije. Že si vzpomene, jaké to bylo být nezávislý a že se…už nikdy nevrátí. Ani ke mně, ani do Konohy.

My Happy Ending 5

20. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  My Happy Ending
Nemohl jsem mít větší štěstí. Zachránil jsem Sakuru. Stihl jsem to na poslední chvilku, než by se její srdce zastavilo navždy. A nemusel jsem jí ani lámat žebra! Po tom, co jsem ji vytáhl z vody, se ve mně něco změnilo. Nevím proč.

My Happy Ending 4

18. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  My Happy Ending
Peníze na výlet se vysbíraly celkem rychle, takže dvacátého října v osm hodin jsme všichni stáli u řeky, kde měl být sraz. Jako poslední dorazila samozřejmě Sakura. Přivezli ji rodiče, chvilku něco s Kakashim domlouvali, a pak ji nechali s batohem sedět na lavičce.

Cambair 4/4

16. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Zůstali tam sami, ze Sakuřiného těla spadla deka a Sasukeho ústa byla otevřená dokořán.
"To přece nemůže!" začala se vztekat Sakuřina mysl. "Vrať mi zpátky moje tělo!" otočila se k ´Sasukemu´, chytla sama sebe za pás a začala s ním lomcovat. On měl co dělat, aby ji zastavil.
"Přestaň, Sakuro, nějak to vyřešíme." Snažil se ji uklidnit. On chvilku jen zírala před sebe černýma očima, a pak se rozhodla svého přítele políbit. Připadalo jí to hrozně divné a zvrhlé, že líbá sama sebe, ale pro proměnu všechno. Sasuke se okamžitě chytil a obmotal ruce kolek krku svého těla. Zvláštní a divné, že? Obdivoval Sakuru, jak se dokáže takhle vždycky k němu přitisknout, protože on na špičkách nejistě vrávoral a měl pocit, že se skácí k zemi. Byl to snad jeden z nejhlubších polibků, co si kdy daly, růžovlasému se to tak líbilo, ale černovláska se okamžitě odpojila a tvářila se zoufale.

Namida

14. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Nedalo by se říct, že jsem svůj život žil naprosto správně, skvěle, bezchybně. Od téměř samého počátku jsem se topil v temnotě. Po smrti svého otce se za své chování stydím. Choval jsem se hloupě, nadřazeně, skoro jsem se podobal tomu krvelačnému bezcitnému Uchihovi. Ona byla jediná, které se povedlo mi zvednout aspoň trošku náladu, a to kdykoli. A teď je moje duše konečně volná, nejsem vázán žádnou pečetí. Určitě znovu uvidím otce. Opustil jsem svět s dobrým pocitem a nasadil život za tu, která si to zaslouží. Hinata Hyuuga, moje sestřenka, dívka z hlavní rodiny. Sama se chtěla obětovat za svou lásku. Nemohl jsem ji to nechat udělat. Zachránit ji mi kázala nejen povinnost, ale i srdce. Nikdy se ke mně nechovala hrubě, to já byl na ni vždy zlý. Dlužil jsem jí to. Doufám, že se o ni ten hloupý blonďák dobře postará. Že si konečně všimne, co ona k němu cítí, a jak se to snaží dávat najevo. V tom ji obdivuji. Já to nikdy pořádně nezvládal…

Kotonaru Recenze

13. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan
Tmavá noc. Nikde nikdo. Nikdo nemůže sledovat zoufalý rozhovor dvanáctileté dívky a třináctiletého chlapce u brány Konohy. Ona pláče, prosí ho, aby ji vzal sebou. Co by se stalo, kdyby Sakura zlomila Sasukeho vůli a on jí dovolil vydat se s ním k Orochimarovi? Jak by vypadal jejich život jako hledaných ninjů, psanců? V této povídce Sakura opravdu šla se Sasukem k hadímu mistrovi. Dovolil jí ho následovat. A Orochimaru je vezme pod svá ´křídla´ oba dva. Změnili se. A nikdo neví, jak bude pokračovat příběh mstitele a zamilované dívenky...

Cambair 3/4

12. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Možná ještě pořád sní. Chtěl zvednout ruku a dotknout se jí, protože od pasu nahoru byla nezahalená. Vlasy rozcuchané jako po divokém spánku a intimní partie jí zakrývaly jeho spací boxerky. Co je tohle za magii? Zvedl tedy pomocí svého mozku pravou ruku. Sakura v zrcadle udělala to samé. Otevřel překvapením ústa, růžovláska znovu kopírovala jeho pohyby.
"Sakuro?" vydralo se mu z úst, ale jeho hlas zněl jinak. Ženštěji. A co hůř, i zrcadlo se chovalo úplně stejně. Tady přestávají veškeré jutsu. Sasuke pomalu odstoupil od odrážeče obrazu a svýma novýma drobnýma rukama si ohmatal bouličky na hrudi. Měl prsa! On, Sasuke Uchiha, měl prsa! Ne svalnaté, ale měkké a jemné, přesně jako má jeho dívka Sakura. Natáhnul gumu boxerek, aby mohl zkontrolovat svoje vybavení. Nic, pusto, prázdno. To ploché břicho, ty dobře tvarovaná prsa, ty růžové vlasy. Všechno to poznával. Ale rozhodně to není jeho.

Thoughts of little Writer - Nápady

11. ledna 2013 v 17:47 | Kata-chan |  Thoughts of little Writer
Tohle je hodně ožehavé téma. Vím, že bych měla nejdřív napsat článek o fanzatii a kde čerpám inspiraci (přestože já sama nevím :D), ale tohle je momentálně dost aktuální téma, které dělá vrásky na tváři nejednomu pisálistovi. Je čím dál tím těžší být originální. Já sama začínala psát SasuSaku jen na dosud nepoužité nebo neokoukané nápady, protože...proč číst něco, co už bylo stokrát opakováno? Ano, s touto úvahou jsem začínala. Později mi došlo, že nezáleží na nápadu, ale na způsobu, jakým je to psané. Čtivý sloh a dobře zvolená stavba vět vytáhne hodnocení mnohému. Pokud se jedná o mě, své nápady bych charakterizovala jako ´co nejšílenější´. Vy to sice nevíte, protože jsme se o tom nezmínila, ale měla jsem neukojitelnou chuť napsat něco o Gangnam stylu. Jenže já se do dílka už nepustím, dokud nemám promyšlený děj, osnovu a závěr, protože začínat něco, u čeho nemáte potuchy jak dál, i když je to ten nejoriginálnější začátek, je naprosto zbytečné.

My Happy Ending 3

10. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  My Happy Ending
Jednoho dne, asi v polovině října, bylo oznámeno něco, co mi celkem dost dobře nahrálo do karet. Poslední hodinu, dějepis, jsme měli s Kakashim. Deset minut před zvoněním na konec výuky se rozhodl sdělit nám něco velice…povzbuzujícího.

Thoughts of little Writer - Významní lidé

9. ledna 2013 v 20:31 | Kata-chan |  Thoughts of little Writer
V tomto díle bych se ráda věnovala pár holčinám, díky kterým jsem se navnadila k psaní a čí jsem četla povídky jako ještě nezkušené kuře. No, dobře, nebude jich zrovna pár...oblíbených autorek jsme měla hrozně moc a obdivovala jsem je jako bohyně (to je rouhání jak prase :D). Vzhledem k tomu, že se mé začátky se SasuSaku datují do doby, kdy byl na internetu a blogu pro tuto komunitu ráj, není divu, že se nepamatuju první povídku, kterou jsem na tento pár kdy četla. Fakt ne. Ale vím, jak jsem dívky, co psaly SasuSakuz obdivovala. Každý týden byly nejméně tři nové díly, vůbec se na povídku nečekalo tak dlouho, jak v ´dnešní době´. Ale já to chápu. Autorky zestárly (žen není slušné na věk se ptáti :D) a nemají tolik času. I přes to jsme z některých z nich byla zklamaná, a přiznám se, i jsem se s nimi pohádala. Protože nemám ráda lidi, co se vymlouvají nebo zklamou lidi. Jsem prostě vždycky ta, co řekne, co si myslí polovina obecenstva, ti mají ale asi...přátelštější povahu než já. Ale o mně až příště.

Cambair 2/4

8. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Ráno se probudili každý sám ve své vlastní posteli, bez přítomnosti toho druhého. Sakura smutně objala polštář, na kterém lehával Sasuke a vdechovala vůni jeho vlasů. Včera to možná taky přehnala, ale ji to mačkání opravdu bolelo! Oni jsou pár, který je schopný si užívat kdykoli, kdekoli a jakkoli, poslední dobou se jim ale do života pletou samé problémy. Co Sasukemu přidělili práci u policie a Sakura povýšila na hlavní doktorku oddělení, v jejich životě je víc stresu. Bylo jí to strašně moc líto, ona ho miluje. Hrozně moc, dovolila by mu všechno, kdyby se tak včera nestěžoval na její sexuální výkon. S povzdechem se zvedla z postele a šla se osprchovat a obléci. Ve sprše si dopřála trošku odpočinku s myšlenkami na Sasukeho. Pak se oblékla a vyrazila na každodenní směnu do nemocnice.

My Happy Ending 2

6. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  My Happy Ending
Ještě pořád jsem se vzpamatovával z toho šoku. Ta dívka, jménem Sakura, myslím, nervózně těkala očima po učebně. Určitě si svůj handicap moc dobře uvědomuje. A bojí se naší reakce.

Cambair 1/4

4. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Pokojem zahaleným tmavou nocí se ozývaly roztoužené vzdychy. Kdybyste odhrnuli těžkou červenou záclonu, co ukrývala vnitřek místnosti od jakéhokoli pozorování zvenku, naskytl by se vám pohled na dvojici právě si užívající svoje intimní chvilky. Dívka s růžovými vlasy zastřiženými nad rameny klečela na všech čtyřech. Oči měla zavřené a byly to její ústa, která dávala najevo, jak se jí počínání jejího partnera líbí. Měla oblečenou jen lehkou zelenou, téměř průsvitnou košilku, košíčky na prsa byly odsunuté ze svého místa a obleček měla vyhrnutý až někam do poloviny trupu, aby ji mohl chlapec pevně chytit za zadek a narážet si ji na svůj úd. Jeho tempo bylo tak rychlé, že se mu černé vlasy ani nestíhali setrvačnou silou vlát, nebo se hýbat do rytmu přírazů. I on si užíval, ale namísto růžovlásky jen zatínal zuby a všechny svaly, aby přírazy byly plynulé a hluboké.

My Happy Ending 1

2. ledna 2013 v 0:00 | Kata-chan |  My Happy Ending
Nikdy jsem nebyl ničím výjimečný. Naše město není výjimečné. Naše třída není výjimečná. Všechno je tak, jak má být. Jsem obyčejný středoškolák, co má rok před maturitou. Tohle je vlastně náš poslední společný ročník. Řeknu vám, lepší třídu jsem si nemohl přát.

Isha 2/2

1. ledna 2013 v 0:01 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Sakura ke mně chodila každý den, několikrát. Z mých přátel za mnou nebyl nikdo. To mě trošku zamrzelo, ale volal mi Kiba. Naruto byl prý tím mým zachráncem, kdo mě nenechal ležet na podlaze. Jinak bych tam asi byl doteď, ale jako placka. Zadupali by mě do země. Každopádně, ani rodiče se na mě nepřišli podívat. Mamka bývá obvykle starostlivá, až je to otravné, ale otec se určitě dověděl, že jsem v hospicu kvůli otravě alkoholem…a to už něco o mě vypovídá. Takže se na protest rozhodl o mně neprojevovat zájem. Vždyť má ještě mého dokonalého staršího bratra Itachiho. Na toho se mi teď nechce myslet, je mi z toho jeho podlézání zle. Když je řeč o vtírání se do přízně, s tím mám já velké zkušenosti. Ale dělám to decentně. To je moje taktika, jak sbalit holku. Zvláštní, že i když jsem si Sakuru po večerech představoval nahou. Bavil jsem se s ní úplně normálně. Žádné narážky. Dotěrné otázky…byl jsem víc sám sebou.