Červenec 2012

Amanogawa 8

31. července 2012 v 23:00 | Kata-chan |  Amanogawa
Překonala dvě hodiny koukání se na ten zamilovaný páreček, když konečně jejich loď přistála na Konoze.
"Vítejte! Sakuro, Saii...pozemšťanko..." uklonil se blondýnce, popadl její ruku a políbil ji. Teda, zamířil svými rty nahoru, takže ji černovlásek od něj odtrhl a schoval ve svém náručí. Na Jiyraiu hodil vyloženě nasraný pohled.

Inferos 1/4

31. července 2012 v 0:01 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Každý by si přál být bohem. Zvlášť každý v antickém světě. Bohové sídlí na Olympu, veselí se, pijí Ambrosii a čeká je jen nekonečné štěstí, protože nestárnou, neumírají a mohou si mávnutím ruky splnit jakékoli přání. Každý by si přál stát se bohem. Ale je mladík, vlastně také bůh, který by se toho privilegia rád zbavil. Když se svými sourozenci a příbuznými sesadili z trůnu své krutě vládnoucí rodiče, rozdělili si vládu nad Zemí. Jeho starší bratr Itachi se stal vládcem Olympu, nejvyšším bohem blesků. Jejich sestřenice Tsunade bylo bohyně polí, úrody a zemské půdy, druhá sestřenice Hinata se stala patronkou manželství a zrození a byla donucena vzít si Itachiho, což se jí vůbec nelíbilo. Měla zálusk na jeho bratra Naruta, vládce moří. Další sestřenkou byla Temari, tichá a nenápadná patronka ohně a rodiny. A pak tu byl on, ten nespokojený bůh podsvětí. Sasuke.

Zoufalé Manželky: Pomněnka 2

30. července 2012 v 19:00 | Kata-chan |  Zoufalé Manželky
Ráno se Neji probudil jako první, musel brzo ráno vyrazit na jednání. Oblékl se, políbil spící TenTen na tvář a zamířil do kuchyně opéct si toast k snídani. Zatím co hledal v ledničce marmeládu, uslyšel šoupání papučí po dlažbě. Hned chvilku na to vstoupila do místnosti rozespalá hnědovláska v noční košilce, přes ramena měla přehozený župan. Jakmile uviděla svého manžela, jak si dělá snídani, okamžitě procitla.

SasuSaku movie

30. července 2012 v 2:04 | Kata-chan |  The Sims 3
Dlouho tu nebylo něco se Sims 3, a o prázdninách je víc času na hraní. TS je totiž žrout času. Spatlala jsme pro vás video, SasuSaku pomocí Movie Makeru, snad se vám bude líbit. Přestávka od povídek vám neuškodí :) Trošku mě mrzí, že si jich podle odezvy asi moc nevážíte, protože moc lidí teď nepíše, a mě chybí inspirace když si nemám pořádně co přečíst. Já to dělám pro vás, ale taky to můžu přestat dělat, neberte ty povídky prosím jako samozřejmost :) Dost keců tady je video :D

Amanogawa 7

29. července 2012 v 23:00 | Kata-chan |  Amanogawa
"Sakuro..." Vzdychl její jméno, když si ji po příjezdu položil na postel, teď jeho ruka spočívala na jejím stehnu a ruka si přitahovala její tvář k sobě. Chtěl jí políbit a těšilo ho, když ona ho neodmítala, ale ještě jeho polibky obětovala.
"Sasuke... je tohle správné?" Ptala se na tak hloupé otázky, přitom by jí tady tohle vůbec nemuselo trápit.

Vonné tyčinky 2/2

29. července 2012 v 4:04 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Nechte ji být!" zavolal někdo. Otočila jsme hlavou a spatřila takového…kluka. Mohl být tak v mém věku, jen byl oblečený opravdu směšně. Měl baret, těžkou koženou bundu a kalhoty, které mu byly moc velké. Kdyby neměl tu roztomilou, křídově bílou tvářičku s upřímnýma, černýma očima, skoro bych ho považovala za bezdomovce. Sálala z něj ale…nedbalá elegance.
"Proč bych to měl dělat?" odfrkl si ten muž, co mě držel. Zatím se ten černooký přiblížil až k nám.
"Protože…je moje. Už jsem si ji předem zaplatil, že je to tak, kočko?" vysoukal ze sebe trošku koktavě a mě nezbývalo nic jiného, než přikývnout. Pokud mám být tento večer znásilněna, ať je to aspoň fešák. Zrzek mě kupodivu pustil a strčil do náruče tomu klukovi. Abych dodala jeho historce na věrohodnosti, políbila jsem ho na ten porcelánový krk.

Hope 2/2

28. července 2012 v 20:00 | Kata-chan |  Překlady

Duo 1

28. července 2012 v 1:01 | Kata-chan |  Duo
Pořád se nedokázala vzpamatovat z toho, co se stalo před chvílí. Pořád si nedokázala vysvětlit, jak je vůbec možné, že teď stojí v Konoze, která vypadá jako ještě před válkou, velkolepá a neporušená. Nacházela se na náměstí, přímo před sídlem Hokage. Všechno to bylo…tak…nečekané. Vždyť ještě před chvílí bojovala po boku svého nejlepšího přítele Naruta proti jednomu členu Akatsuki. Říkal si Tobi, nikdo ale přesně nevěděl, jaký muž se skrývá za maskou. Jen jednou jedinkrát mu pohlédla do očí zastřených Sharinganem…a v další vteřině se celý svět začal otáčet.

Amanogawa 6

27. července 2012 v 23:00 | Kata-chan |  Amanogawa
"Víš, ono existuje rozdíl mezi přátelstvím..." přitiskl jí lehce rty na horoucí tváře "...a láskou..." hluboce se jí zadíval do očí, uchopil její hlavu do dlaní a políbil ji. Ó páni, konečně ji políbil!

Vonné tyčinky 1/2

27. července 2012 v 4:04 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Život je krutý. Krutý a těžký. Já se o tom sama přesvědčila. Trošku silná slova na začátek, možná, říkáte si. Ale já vím co je to bolest. Bohužel. A taky je jisté, že na ni je jediným lékem láska. Sama jsem to testovala. Nechci však vyprávět příběh od konce. Začnu tedy od začátku…

Dřív byste nemohli najít šťastnější dítě, než jsem já. Byla jsem jedináček, dědička obrovského majetku Yamanaka Company. Moje jméno je Ino a narodila jsem se, jak jsem se už zmínila, ve velmi zabezbečené rodině. Můj otec, Inoichi, byl velice úspěšný a pohledný podnikatel. Vzal si mou matku, Helen (byla cizinka, evropanka), která byla úspěšná a pohledná modelka. Takto vypadají snad skoro všechny bohaté rodiny. A teď se dostanu k tomu, proč mluvím v minulém čase.

Amanogawa 5

26. července 2012 v 23:00 | Kata-chan |  Amanogawa
Druhý den bylo krásně slunečno, proto není divu když se naše osazenstvo, tentokrát již pouze ve třech, vydalo na sjezdovku už ráno.
"Tak jdeme, vyjdeš to už sama, viď?" Zeptal se jí medově Itachi a Sakura jenom přikývla. Chytila ho za ruku a Sasukemu nezbylo nic jiného, než jen nevinně přihlížet.

Zoufalé Manželky: Pomněnka 1

26. července 2012 v 2:17 | Kata-chan |  Zoufalé Manželky
Seděla na terase a stříhala si nehty. Úhledně, do obloučku. Nepotřebné kousky odkládala na týden staré noviny. Byl krásný sluneční den, brzké jaro. Nebylo ani teplo, ani zima. Žena s čokoládově hnědými vlasy posedávala venku na bleděmodré houpací lavičce, vedle sebe měla tácek s vlažným Mojitem.

Arena 6

25. července 2012 v 5:04 | Kata-chan |  Arena
Poslední den tréningu odpoledne bylo hodnocení. Závěrečné hodnocení jednotlivých splátců. Když už ho měli všichni za sebou, celý přípravný tým Dvanáctého kraje se sešel před obrovskou plazmovou televizí. Sakura měla pocit, že se jí ukázky jejích schopností moc nevydařili. Uměla sice výborně lovit, ale nějak se jí nepodařilo zaujmout publikum. Dvanáctý kraj býval vždy v pořadí poslední, tak všichni hodnotilelé byli na smrt unavení a zmohli se už jen na žvýkání kuřete.

Amanogawa 4

24. července 2012 v 23:00 | Kata-chan |  Amanogawa
Od této události uběhlo jen pár dní. Ale i za těch pár dní stihli Ino s Itachim zorganizovat zájezd. Byl v plánu výlet na hory, lyžovačka. Ino totiž zijstila, že Sai neumí lyžovat a to byla dobrá záminka pro to, trávit s ním čas. Itachi jí nadšeně pomáhal, jelikož Sakura dokonce ani nevěděla co jsou to lyže, tak jí hned jedny velkoryse koupil a vybral si za to daň v podobě polibků. A na to všechno donutil se dívat Sasukeho.

Arena 5

24. července 2012 v 6:13 | Kata-chan |  Arena
Ráno u snídaně nikdo nemluvil. Nikdo neměl chuť mluvit. Giselle se stále cítila uražená a s kamenným výrazem pojídala lžičky kaviáru. Katniss seděla s hlavou v dlaních nad hrnkem horké čokolády a přemýšlela. Naruto se ládoval každým druhem pokrmů, i jemu ale dneska mléko kysnulo v ústech. Sakura si promnula oči a zakousla se do rohlíku s šípkovou marmeládou. I jí sousto nijak zvlášť nechutnalo, přestože šípkovou marmeládu považovala za božský pokrm.

Arena 4

23. července 2012 v 7:17 | Kata-chan |  Arena
"Bylo to perfektní!" zapištěla Giselle Trinkietová hned jak vyšli z výtahu do svého nového apartmá. Na tři dny budou bydlet zde, v budově splátců, ve dvanáctém patře. Dvanáctka je sice prý nejhorší kraj, zde v Kapitolu mají však z ubytování nejlepší výhled. A také přístup na střechu, jak jim prozradila Katniss.

Arena 3

22. července 2012 v 5:15 | Kata-chan |  Arena
Ráno už byli v Kapitolu. Hodně o něm slyšeli z vyprávění, na živo snad ale to město vypadalo ještě skvostněji. Bylo však v něm i něco zlověstného, nepříjemného. Děsivého. Žili zde lidé s rozličným a mnohdy i směšným výzorem. Těla přetvořená až znetvořená plastikami, skromnost zde byla sprosté slovo. Lidé plýtvali vším, nevážili si ničeho. A mluvili s neuvěřitelně směšným, afektovaným přístupem. Vlak zastavil na nádraží.

Melounový hod 2/2

21. července 2012 v 5:17 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Já se vlastně ještě nepředstavil. Jsem Suigetsu Hoozuki." Usmál se a podal mi ruku. Všimla jsem si, že má poměrně ostré zuby…jako by měl pusu plnou špičáků. Schválně, jestli se o ně při líbání neporaním…uvidíme.
"Karin. Ale to, tuším, tady už každej ví." Zahořkle jsem se usmála.
"Nic si z toho nedělej, Naruto je pako. Alkoholu nikdy neodolá. Doufám, že ožralství nemáte v rodině." Vtipkoval.
"Přesvědčíme se." Laškovně jsem se napila ze své sklenky červeného vína.
"Už se těším na výsledek. Co kdybychom si zahráli, když už jsme na bowlingu? Umíš házet?"
"No jasně, jsem profesionálka."

Green eyes 2/2

20. července 2012 v 3:13 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
Další ráno se probudil do tmy. Myslel si, že je večer, než ho napadlo otevřít oči. Udělal to, tmavý svět se však nezměnil v barevný. Bolavýma rukama si chtěl kukadla protřít, hmatem ale objevil, že má na obličeji pod obočím obmotaný obvaz. Popadlo ho zděšení. Prudce se posadil, ale rána na hrudi se ozvala. Poraženě znovu padl na postel. Stálo ho to chvíli přemáhání, ale nakonec nahmatal tlačítko přivolávající sestru ze sesterny. Po pár minutách uslyšel, jak se otevřely dveře.
"Dobré ráno, pane Uchiho, volal jste?" ozval se hlas jakési přemilé mladé sestry.
"Proč nevidím?"
"Ach tohle, mysleli jsme, že se proberete později, došla by za vámi doktorka a všechno vám popsala. Ve stručnosti vám to řeknu já. Jste…slepý…" Sasukemu se zastavil dech. Opravdu ho to šokovalo, zaskočilo, překvapilo…zabolelo. Cítil, poprvé po několika letech, jak se mu přes víčka tlačí slzy.

Arena 2

19. července 2012 v 6:22 | Kata-chan |  Arena
"Holčičko moje, moc mě to mrzí!" objímala svou dceru paní Haruno. Právě byli v pokoji, kde se splátci loučili se svými nejbližšími.
"Nemá co mami!" utěšovala Sakura svoji mladou matku. Nechápala, proč tolik žalu, bylo přece dopředu jasné, že tento rok je řada na ní. Primrose růžovlásku pustila, a přitulila se ke svému manželovi. Ten k zelenoočce promluvil.
"Věříme ti, jarní kvítku. Pokud má někdo šanci znovu získat vítězství pro naši ubohou dvanáctku, jste to ty a Naruto. Bůh s vámi…" a pak jí vtiskl pusu na čelo a cvrnkl ji do nosu. Sakura, doteď silná a smířená se svým osudem, měla co dělat aby nepustila stavidla slzám.

+18 Harmonie

18. července 2012 v 5:11 | Kata-chan
¨

Melounový hod 1/2

17. července 2012 v 6:06 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Páry, z jejichž jmen se vytvoří zkratka, která je zvučná nebo něco znamená, spolu vždycky zůstanou až nadosmrti." Říkávala vždycky moje babička. Moje vyšinutá babička. Zvláštní začátek příběhu, nemyslíte? Nejdřív bych se měla představit. Jsem Karin Uzumaki a pracuju jako začínající novinářka. V mládí jsem psala povídky, nepochopte to ale tak, že jsem stará. Je mi pouhých dvacet tři. Dvacet tři a jsem nezadaná. Vlastně jsem…no, i když…nějak moc informací najednou, že jo? Já teda zpomalím. Abych uchvátila a ohromila redaktora časopisu Cosmopolitan, a získala v oné redakci místo, dostala jsem za úkol napsat článek s příběhem z vlastního života. A co uchvátí lépe, než romance s nádechem humoru? A já mám to štěstí, že mohu čerpat z vlastního života, vlastních zkušeností. Tenhle příběh budu psát, krmíc se jednohubkami z melounu. A to nejen červených, ale i žlutých. Ty jsou sladší. A proč zrovna melouny? Časem se dozvíte…

Green eyes 1/2

16. července 2012 v 5:05 | Kata-chan |  Píšu Jednorázovky
"Pusťte mě!" ozývalo se poloprázdnými ulicemi Konohy. Vesnice byla již zahalená do tmavého pláště noci, většina lidí už spala, nebo se ke spánku aspoň chystala. A ta hrstka opozdilců, co se ještě ve skupinkách procházela ulicemi po nějaké té večerní pijácké zábavě, se otáčela za skupinkou ANBU. Zastavovali se a prohlíželi si muže spoutaného v železných okovech.
"Chytili Sasukeho Uchihu." Tahle zvěst se šířila šeptem široko daleko. Již brzy se přišli na zajatého ninju podívat vesničané, i jeho staří přátelé. Nikdo ale k němu necítil soucit. Všichni se na něj jen pohrdavě koukali a potichu si povídali. Zajatec se na všechny zle koukal. Nemohl aktivovat sharingan, čakru mu samozřejmě zablokovali. Proklínal tu skupinku ANBU, že se s ním jednoduše nepřemístili, ale teď ho vedli ulicemi Konohy a vystavovali ho hanbě. Připadal si jako vepř na pořážku.

Arena 1

15. července 2012 v 6:11 | Kata-chan |  Arena
Ve vzduchu viselo napětí, že by se dalo krájet. Všechny děti a teenageři mezi dvanácti a osmnácti lety stáli spořádaně v řadách za sebou před obrovským pódiem. Od bot se zvedal prach. Vypadalo to, jakoby čekali na koncert. Na takových koncertech se lidé většinou tlačí kupředu. Ale zde ne, osoby od pódia spíše ustupovali. Také to bylo dáno tím, že kovovou konstrukci obepínali těžce ozbrojení vojáci. Vypadalo to opravdu děsivě. Hrobové ticho ale přerušil pronikavý hlas malé ženské osůbky, která právě vstoupila na jeviště.

+18 Osudová chyba

14. července 2012 v 12:22 | Kata-chan